Jak to je doopravdy

Je to sprostá lež. Nikdy jsem Finanční správu neovlivňoval.

Byl jsem rozčilený, že firma FAU podvedla stát, tzn. všechny daňové poplatníky.

Firma FAU jsou podvodníci, kteří připravili státní rozpočet o 830 milionů Kč. Podváděli už za doby lehkých topných olejů, jsou na seznamu firem, které tyto podvody realizovaly.

Zajišťovací příkaz, v současnosti mediálně nejpropíranější téma. Jak ve skutečnosti funguje? K čemu se používá? A jsou zajišťovací příkazy skutečně plošně nadužívány?

Zajišťovací příkaz vymyslel nynější ředitel Finanční správy Martin Janeček v roce 2012, kdy nebyl ředitelem Finanční správy a za tuto iniciativu dostal od exministra financí Miroslava Kalouska pochvalu a odměnu.

Zajišťovací příkaz je nástroj, který slouží k zabezpečení úhrady daně, která dosud nebyla stanovena, nebo stanovena byla, ale není splatná. Laicky řečeno, díky zajišťovacímu příkazu lze předejít tomu, aby před samotným vybráním daně nebyly finanční prostředky „odčerpány“ (vytunelovány) z firmy a stát „ostrouhal“.

K největším daňovým únikům dochází na dani z přidané hodnoty, a to především díky tzv. řetězovým (karuselovým) obchodům. Do karuselových obchodů je zapojena celá řada článků (podnikatelů), mezi kterými dochází ke koloběhu faktur, peněz a zboží, a jejich typickým znakem je rychlost, s níž k těmto koloběhům dochází. Bohužel taky rychlost, se kterou může dojít k vyvedení finančních prostředků a okradení státu. Finanční správa se často setkávala s tím, že když takový obchod odhalila a daň chtěla vybrat, finanční prostředky byly vyvedeny a daň zůstala neuhrazená.

Z tohoto důvodu se od roku 2012 do zákona o dani z přidané hodnoty vložila nová úprava zajišťovacího příkazu, speciálně vytvořeného právě pro oblast daně z přidané hodnoty. Díky němu je možné efektivně předcházet vyvedení finančních prostředků. Zajímavé je, že tyto speciální zajišťovací příkazy jsou relativně přesnou kopií zajišťovacích příkazů, které mohla využít správa daně za první republiky, a to od roku 1927. Nejedná se tak o žádnou novinku nebo nepromyšlený nesmysl. 

 Ale to není jediná nepřesnost, která je v souvislosti se zajišťovacími příkazy prezentována ve veřejném prostoru. Tak například, počty zajišťovaných příkazů vydaných v roce 2016 (přibližně 1600) jsou často srovnávány s rokem 2010 (přibližně 100). Nikdo už ale neřekne, že je logické, že když se v roce 2012 přijme nová právní úprava, jejímž cílem je především rozbíjení řetězových obchodů na DPH, že celkový počet zajišťovacích příkazů naroste. Kvůli tomu se přece tyto zajišťovací příkazy zavedly! Kdyby počty nenarostly, znamenalo by to, že Finanční správa proti karuselovým obchodům nebojuje, že tento nástroj nevyužívá. Finanční správě je tedy vlastně vyčítáno, že nám všem chrání naše daně, když zajišťovací příkazy používá. Není to absurdní?

Dále slýcháme, že v roce 2015 byl zaznamenán nejvýraznější nárůst vydaných zajišťovacích příkazů a dotčených podnikatelů. Nikdo už si ale nepřečte veřejně dostupná vyjádření a dokumenty, ze kterých vyplývá i to, že právě v roce 2015 se zajišťovací příkazy začaly využívat pro činnost daňové kobry. Jen pro připomenutí, daňová kobra je spolupráce mezi policií, celní správou a Finanční správou, která je zaměřena zvlášť závažné formy trestné činnosti, a která v rámci své činnosti uchránila nám všem přes 8 miliard korun. Je to jednoduché, když se zajišťovací příkazy začnou využívat pro činnost daňové kobry, tak jejich počty narostou. Na tom není nic složitého. Ale bohužel platí, že kdo chce psa bít, hůl si najde. 

Stejné to je se statistikou soudních sporů. Můžeme se doslechnout, že 30 % nebo dokonce 50 % případů Finanční správa prohraje. Čísla ale hovoří jinak. Podívejme se na ně. Kolika podnikatelům byl od roku 2013 vydán zajišťovací příkaz? Celkem 1 545 podnikatelům. Kolik z nich podalo žalobu? Celkem 140 – tedy 10% podnikatelů podalo žalobu proti zajišťovacím příkazům. V kolika případech Finanční správa neuspěla? U 6 podnikatelů, to je 0,3% všech podnikatelů, kterým byl zajišťovací příkaz vydán, respektive 4 % z těch podnikatelů, kteří podali žalobu. Obrázek si udělejte sami.

Taky se může setkat s tvrzením, že Finanční správa nerespektuje soudní rozhodnutí, to všichni opakují jako nějakou mantru. Pro vysvětlení je třeba znát zákon a to, jak zajišťovací příkazy fungují. Velice zjednodušeně řečeno, finanční úřad vydá podnikateli zajišťovací příkaz a na jeho základě vybere budoucí daň. Vedle toho ovšem tohoto podnikatele zkontroluje a o výši budoucí daně (která je zaplacena na základě zajišťovacího příkazu) rozhodne platebním výměrem. Z budoucí daně se tak stane současná daň. To, co se vybralo na základě zajišťovacího příkazu, se převede na úhradu současné daně. Zajišťovací příkaz ze zákona zanikne, protože svou funkci už splnil. Soud tak v některých případech rozhoduje o zajišťovacím příkazu, který už fakticky neexistuje. V takovém případě ale přece nelze nic vracet. To se ale v novinách nedočtete. Nikdo se těch, co nejvíce křičí, že jim Finanční správa v rozporu se soudním rozhodnutím nevrátila peníze, nezeptá: „A nebyla Vám náhodou stanovena daň, kterou jste fakticky zaplatili na základě zajišťovacího příkazu?“

Ve veřejném prostoru je bohužel vytvářen dojem, že se může stát to, že jakýkoliv úředník Finanční správy posadí k počítači, podívá se do obchodního rejstříku a řekne si: „Tak, kterou firmu zlikviduju dneska? Hmm, třeba tuhle, ta má blbej název.“ To je další absolutní absurdita, to prostě není možné. Na každém finančním úřadě je nastaven systém „oběhu“ návrhu zajišťovacího příkazu tak, aby před jeho vydáním byly zváženy všechny okolnosti, zda je ho možné vydat. Tento systém není snadné popsat laickou řečí, nicméně se na něm podílí pracovníci kontrolních a vyměřovacích oddělení, odborníci na daň z přidané hodnoty a na daňový proces. Celý proces vydání zajišťovacího příkazu se skládá z 10 kontrolních úrovní.

Zajišťovací příkaz pro oblast daně z přidané hodnoty může být vydán jen podnikatelům – plátcům DPH. A kolik takových plátců je? V průměru půl milionu. Kolika z nich je zajišťovací příkaz vydán? V průměru 350 z nich, to je nějakých 0,06 %. To opravdu nesvědčí o tom, že se tady zajišťovací příkazy vydávají plošně.

Je velice jednoduché kritizovat Finanční správu, která se nemůže účinně bránit. Má povinnost mlčenlivosti a konkrétní kauzy pořádně vysvětlit nemůže. Když takovou možnost dostane, jako třeba v případě společnosti FAU s.r.o., na prvních stranách tištěných médií se už neobjeví články s popisem kauzy, se schématy konkrétního řetězového obchodu a jeho vysvětlení. Původní reportáže a vyjádření s tímto konfrontovány nejsou, konkrétnímu vysvětlení není dán stejný prostor. V tomto ohledu se zpravodajství může zdát nevyvážené, což je jedině na škodu věci.

Co tedy říct závěrem? Finanční správa konečně dostala nástroje, aby pro nás mohla efektivně vybírat daně – kontrolní hlášení, EET, zajišťovací příkazy, daňovou kobru. Na výběru daní to je jednoznačně vidět, například inkaso daně z přidané hodnoty, která je pro náš stát nejdůležitějším příjmem, roste výrazně rychleji, než je růst naší ekonomiky. A zajišťovací příkazy fungují. Člověk se pak může ptát, co si o tom myslí ti kterým Finanční správa zavřela penězovody? Ti asi spokojení nebudou a jim především, bohužel, současná situace nahrává.

Stanovisko Agrofertu k článku Hospodářských novin: Finanční zpráva zajišťovacími příkazy zničila firmu, která překážela přerovské chemičce Agrofertu. Bylo to nezákonné, rozhodl soud 

Jak to je doopravdy

Čapí hnízdo není podvod. Ani převod firmy, ani čerpání dotace. Všechno proběhlo striktně podle zákona, areál stojí, je otevřený pro veřejnost.

Čapí hnízdo bylo ještě před 10 lety ruinou, která zůstala na místě bývalé zemědělské usedlosti, jejíž historie sahá až k třicetileté válce.

Dotace byla přidělena v roce 2008 za hejtmana Petra Bendla z ODS, kontrolovaná celkem 3 x za hejtmana Davida Ratha v letech 2010, 2011 a 2012. Dále byla kontrolovaná mimořádným auditem ministerstva financí v dubnu 2013 za ministra financí Miroslava Kalouska. Nikdy nebyla těmito kontrolami zpochybněna oprávněnost čerpání dotace a není rovněž pravdou, že by dotační orgány shledaly, že se jedná o podvod.

Z tohoto projektu neměl nikdo žádný profit, nebyla tam žádná korupce, naopak je to dlouhodobě ztrátový projekt, který slouží veřejnosti a investice vložená do něho dosahuje jednu miliardu korun.

Regionální operační program pro střední Čechy se dotací a investicí do Farmy Čapí hnízdo chlubil na svých webových stránkách v roce 2010.

Zmíněných 50 milionů korun nikam nezmizelo, nikdo je neukradl, nebo nevytuneloval. Mimo jiné i za ně stojí a existuje moderní areál, a který nemá přinejmenším v rámci České republiky srovnání.

Do veřejných rozpočtů odvedlo Čapí hnízdo víc než 60 milionů Kč.

A ještě mi dovolte pár čísel: Čapí hnízdo slouží veřejnosti. Ročně areál farmy navštíví 40 tisíc lidí. Z toho přibližně 13 tisíc dětí v rámci organizovaných školních výletů. Čapí hnízdo dává práci 68 lidem z okolí a představuje obchodní příležitosti pro desítky regionálních dodavatelů. Nevěříte? Přijeďte se podívat a přesvědčit. Těch 50 milionů tam najdete, slouží veřejnosti. Ale ty tisíce miliard, které se tady rozkradly a prošustrovaly od revoluce, nenajdete nikdy.

Jak to je doopravdy

Tak jako celá řada jiných výrobních podniků v ČR se i Agrofert potýká s nedostatkem pracovních sil. Ekonomice se daří, nezaměstnanost je rekordně nízká a počet volných pracovních míst je vyšší než poptávka po nich. Proto jsou i firmy Agrofertu občas nuceny najímat na práci zahraniční pracovníky.

A to buď formou spolupráce s pracovními agenturami, nebo formou speciálních vládních projektů na vytváření pracovních příležitostí pro občany z nečlenských zemí Evropské unie. Konkrétně jde o obyvatele Ukrajiny.

Zdůrazňuji, že v každém případě jde o zcela legální formu zaměstnávání. Pokud někdo říká, že spolupracujeme s „ukrajinskou mafií“, jednoduše lže. Na toto tvrzení jsme podali trestní oznámení.

Když nejsou lidi, kde je máme brát? Ve výrobě potravin se nevydělává tolik, jako v automobilovém průmyslu - pokud bychom platili tolik, tak všechny potravinářské firmy zbankrotují.

Často se také v médiích mluví o údajně nízkých průměrných platech v dělnických profesích v Agrofertu. Tak jen pro upřesnění: Průměrná hrubá dělnická mzda například ve společnosti Vodňanská drůbež je nyní 23 088 Kč.

Babiš: Uhlová je lhářka, v mých drůbežárnách jsou nadstandardní podmínky. Je to socanská kampaň 

Prohlédněte si stanovisko Agrofertu k článkům a reportáži Saši Uhlové 

Jak to je doopravdy

Neovlivňuji svá média.

Neexistuje žádný článek, které by moje noviny zveřejnily na základě nějaké mé intervence.

Aféra s novinářem Markem Přibilem je provokace, je jasné, že na nahrávkách reaguji velice zdrženlivě a žádný příkaz ke zveřejnění jsem nikdy nedal.

A předkládám v číslech na nezávislé studii. Podle mediální analýzy společnosti NEWTON Media se tonalita příspěvků, zmiňujících Andreje Babiše na stránkách Mladé fronty DNES, výrazněji nelišila od toho, jakým způsobem list psal o Milanu Chovancovi. 

Negativita a pozitivita byla v případě informovanosti o mé osobě vyrovnaná.

Nejvíce psala Mladá fronta DNES o mě v kontroverzním duchu ve spojení s EET (zprávy o zavírajících podnicích a pražských demonstracích). Neobcházela ani kritiky, podle kterých Babiš „nemá rád demokracii a chce získat absolutní moc“ (premiér Sobotka) a vyvíjí tlak na Českou televizi (Milan Uhde).

Milan Chovanec se vyskytoval v Mladé frontě Dnes třikrát méně než já, ale oproti mým 33 negativním zprávám MF Dnes o Milanu Chovancovi napsala pouze 9 negativních článků.

V médiích, které jsem vlastnil, dostávají prostor všichni politici.

Komentář: Andrej Babiš a Milan Chovanec na stránkách Mladé fronty DNES 

Jak to je doopravdy

Nikdy jsem si nepřidělil žádnou dotaci. Ani jsem nemohl.

Ministerstvo financí nerozděluje ani korunu dotací v oblasti zemědělství ani v žádném jiném průmyslovém odvětví.

Ministerstvo financí má jediný dotační program, a to na výstavbu a rozšiřování kapacit v regionálním školství.

Ministr financí navíc nemá žádný vliv na rozdělování dotací.

Na jednání vlády jsem se na rozdíl od třeba Karla Schwarzenberga vždy zdržel jakéhokoli hlasovaní, které by mělo spojitost s podnikáním mé bývalé společnosti Agrofert.
Ministerstvo financí prominulo ministru zahraničí Karlu Schwarzenbergovi chyby ve využívání dotací při obnově jeho rybníků. Stalo se to za vlády Mirka Topolánka, kdy úřad vedl dnešní Schwarzenbergův stranický kolega Miroslav Kalousek. Podle jeho resortu ministr téměř pětimilionovou dotaci nezneužil, proto ji nemusel vracet. Dotaci získal Karel Schwarzenberg z Ministerstva zemědělství.

Pro zajímavost, Karel Schwarzenberg požádal o dotace z programu Obnova rybníků po povodni z roku 2002. Na obnovu Kroupovského rybníka získal v září 2003 od ministerstva zemědělství 2,7 milionu, o dva měsíce později dostal dotaci 1,8 milionu korun na obnovu rybníka Ždír.

Agrofert dostává převážné nárokové dotace pro zemědělce, úplně stejné jako všichni ostatní zemědělci v ČR. Na hektar obdělávané půdy, na chované hospodářské zvíře apod. U nárokových dotací se nerozhoduje, komu ano nebo komu ne. Pokud podnikáte na zemědělské půdě, tak na každý hektar dostanete předem stanovenou částku, která je pro všechny stejná. To samé se týká i nárokových dotací na dobytek.

Agrofert má nárokové provozní dotace úplně stejné jako všichni ostatní zemědělci v ČR: Na hektar obdělávané půdy, na chované hospodářské zvíře apod.

Agrofert má navíc většinu obdělávané půdy v nájmu. Ke konci roku 2016 společnosti koncernu Agrofert se sídlem v ČR obhospodařovaly celkem 120 000 hektarů zemědělské půdy, z toho 19 000 ha byla vlastní zemědělská půda a 101 000 ha bylo v nájmu od externích subjektů. Za nájem zemědělské půdy v roce 2016 zaplatily společnosti koncernu Agrofert se sídlem v ČR celkem 340 milionů Kč.

Podstatné je, a novináři o tom rádi mlčí, že Agrofert státu mnohem víc platí na daních a na pojištění, než od státu získává na dotacích a tržbách ze státních zakázek.
Naprostá většina dotací je provozních, tedy nárokových. Jsou jednotkově úplně stejné jako u všech ostatních zemědělců v České republice – na hektar obdělávané půdy či na chované hospodářské zvíře. Ke všemu jsou hrazeny převážně ze zdrojů EU.

Dotace navíc nepředstavují žádný zisk, ale uhrazení určitého podílu skutečných nákladů. Bez nich by české zemědělství už dávno neexistovalo.

Jak to je doopravdy

Zemědělec Bohumír Rada se v médiích s oblibou vyjadřuje, že jsem mu v roce 2015 nechal zlikvidovat postřikem herbicidem.

Rád bych připomněl, že jsem v té době byl ministrem financí a rozhodně jsem neměl čas sledovat, co se děje Agrofertu, a už vůbec ne nechat něco likvidovat.

Bohumír Rada zde zamlčuje jednu podstatnou věc: toto pole nebylo jeho. Pšenice ano, pole ne.

Jednoduše zasel na cizím poli, i když byl Agrofertem opakovaně vyzýván, aby to nedělal.

Představte si, že byste na své zahrádce chtěli na jaře zasadit a pěstovat rajčata, ale nenávistný soused by vám na truc na vaší zahrádce zasadil třeba brambory, které už nepotřebujete, protože je už zaseté máte. Co byste udělali?

Jde o úplně stejný případ. My jsme tehdy potřebovali pěstovat kukuřici, ale namísto toho nám Bohumír Rada na našem poli zasadil pšenici. Navíc nekvalitní. Výnos ze sklizně by neodpovídal standardu. Nezbývalo nic fakt jiného, než tuto nekvalitní pšenici odstranit.

Nijak mě to netěší, ale nezbývala tehdy jiná cesta.

I policie, která událost prošetřovala, konstatovala, že jsme postupovali správně a podle zákona.

Jak to je doopravdy

Nikdo nemohl slovy pana Sobotky „ojebat stát“, protože vydávat korunové dluhopisy umožnovaly zákony České republiky a při vydávání dluhopisů bylo postupováno zcela podle zákona.

Šlo o zcela legální a v praxi běžné financování společnosti akcionářem. Šlo o instrument, který dokonce někdejší ministr financí Miroslav Kalousek propagoval využíval z pozice státu.

Bohuslav Sobotka si v souvislosti s dluhopisy Agrofertu vymyslel řadu lží, jen aby mě za každou cenu „ugriloval“.

Nejprve se objevila fáma, že jsem na nákup dluhopisů neměl dost peněz. To jsem vyvrátil výpisem z bankovního účtu.

Potom fáma, že je Agrofert nepotřeboval. Naopak – vydal je, protože potřeboval peníze na své další investice.

Stejně se zachovaly stovky dalších firem v České republice.

Vše se odehrálo pod dohledem renomovaných účetních auditorů.

Připomenu, že do praxe byly korunové dluhopisy zavedeny díky projektu Miroslava Kalouska z roku 2010.

Informace zveřejněné na webových stránkách Ministerstva financí dne 30. září 2011 fakticky legitimizovaly nedanění úrokových příjmů ze všech státních korunových dluhopisů určených nikoli výhradně pro fyzické osoby a příjmů ze všech ostatních, tedy i firemních a jiných korunových dluhopisů.

Miroslav Kalousek dokonce veřejně řekl, že „Musíme naprosto důsledně dodržovat zákon o daních z příjmů bez jakýchkoli odchylek“. = Jinými slovy: Daní se jedině korunové dluhopisy, pokud je 1) vydal stát a 2) si je mohou koupit jen fyzické osoby a nikdo jiný. Všechny ostatní dluhopisy se nedaní. Miroslav Kalousek se nijak nenamáhal proti tomuto výkladu bojovat, nějak to vysvětlit. Prostě řekl, že to je v pořádku, a dokonce toho jako ministr financí aktivně využíval. 

Když se takto zachoval, tak korunové dluhopisy nevydával už jen stát, začaly je vydávat i soukromé společnosti. A proč? Protože měly dobrozdání ministra financí, že postupují v souladu se zákonem.

Stát pochopil, že na korunových dluhopisech prodělává. Dnešní nejhlasitější kritici, Bohuslav Sobotka a Miroslav Kalousek, mohli celou věc v roce 2012 napravit, ale ve sněmovně klasicky neudělali vůbec nic. Pan Sobotka se dokonce zdržel hlasování, když se 21. března 2012 hlasovalo o zákonu, který napravoval problém s korunovými dluhopisy. Sobotka i jeho kolegové z ČSSD, stejně jako pan Kalousek, mohli dokonce 13. března 2012 ve druhém čtení téhož zákona navrhnout pozměňovací návrh, který by mohl zajistit to, že se novela mohla týkat i dříve vydaných dluhopisů a mohla být účinná již mnohem dříve, a to třeba 12. června 2012 a nikoliv až 1.1.2013. 

Mohli prostě a zároveň velmi jednoduše a efektivně omezit vydávání dalších dluhopisů, ale nic neudělali. Naopak, přijali takovou novelu, která říkala, že když někdo stihne vydat korunové dluhopisy, do konce roku 2012, tak je nemusí danit. 

Tato pseudokauza vedla k letošním veletočům pana premiéra Sobotky, který nejprve podal demisi, aby ji zase za pár dnů zrušil.

Pro uklidnění situace jsem se raději nechal prezidentem republiky odvolat. Jsem ale přesvědčen, že pro to nebyl ani minimální důvod.

Jsem jediný politik, který ukázal své skutečné příjmy na základě daňových přiznání, ze kterých je patrné, že jsem zaplatil asi 350 milionů daní za posledních 20 let, a marně jsem vyzýval pana Sobotku a Kalouska, aby udělali totéž. Jsem přesvědčen, že oni by nedokázali zdokladovat svoje zdaněné zdroje na majetek, který užívají.

Jak to je doopravdy

Pan Bohumír Rada. Možná se divíte, proč sem zařazuju i menšího soukromého zemědělce, vedle všech politiků, které znáte z televize. Víte, já mu pomohl. Z mého někdejšího dobrého známého, kterému jsem věřil, kterého jsem veřejně chválil a kterého jsem vytáhnul z jeho problémů a jeho astronomických dluhů, se stal můj fanatický nepřítel. Jak to tak v životě bývá – za dobrotu na žebrotu.

Pan Rada hledá viníka svých špatných manažerských rozhodnutí a vybral si koho jiného, než mě. Bohužel mu média slepě naslouchají a věří. Stal se hlavní hvězdou mediálních kampaní. Otázka je, kdo to všechno platí, když je to bankrotář.

Viníka by ale měl hledat především sám u sebe, protože svým velikášským přístupem k podnikání a neuváženými investicemi dostal sám sebe do dluhů a do problémů.
Firmy Agrofertu s firmami pana Rady v minulosti obchodovaly. Výsledkem bylo, že zemědělské firmy pana Rady dlužily firmám Agrofertu dohromady 240 milionů korun. Co uděláte, když vám někdo dluží peníze? Uděláte všechno pro to, abyste je dostali zpět. Měli jsme dvě možnosti – poslat jeho firmy do konkurzu, nebo je zkusit převzít a zachránit.

Jeho nezaplacené dluhy celkem činily 800 milionů Kč.

Zvolili jsme druhou možnost. To, co jsme na farmě v Jevišovicích při jejím přebírání viděli, bylo pro silné nátury. Podvyživená zvířata, všude nepořádek, zdevastovaná farma, zbytky uhynulých zvířat vyvezené na pole, zaměstnanci několik měsíců bez výplat, a především stále další a další dluhy, které nám Bohumír Rada zatajil. Nenávratné a nedobytné investice na Ukrajině, v Rumunsku nebo ztrátový chov krokodýlů.

Neměl bych to možná říkat, ale musím: pan Rada před námi doslova brečel a prosil, ať zaplatíme jeho dluhy. Udělali jsme to.

Těžce „nemocnou“ farmu v Jevišovicích jsme postavili na nohy. Dnes je z ní prosperující a významná zemědělská firma na Znojemsku. A také jsou média plná překroucených skutečností z úst Bohumíra Rady.

Až ho zase někde v médiích uvidíte, zkuste si vzpomenout na fotky, které jsme pořídili, když jsme jeho firmu převzali. Viděl jsem je jednou, a to mi stačí na zbytek života. Jsou tady, v prezentaci, kterou jsme vytvořili, když začala média věnovat panu Radovi pozornost.

Prohlédněte si web fámy a fakta 

Prohlédněte si brožuru Kauza Bohumír Rada: Ublížený sedlák, nebo zkrachovalý podvodník? 

 

Jak to je doopravdy

Naprosto odmítám, že bych připravil řezníky o Kostelecké uzeniny. Naopak jsem firmu zachránil před krachem.

Dluhy firmy činily 700 mil. Kč a akcie byly v zástavě u bank a České konsolidační agentury. Majitelé hledali partnera, proto oslovili Agrofert.

Firmu vlastnil management. Nám nejdřív draze prodali 34 % na základě vyfabulovaného byznys plánu. A když jejich finanční situace spěla do bankrotu, tak jsme museli firmu převzít a navýšit tam kapitál o 300 milionů korun, tzn. peníze, které vydělal Agrofert, vzal a nalil do Kosteleckých uzenin, protože banky hrozily, že firmu pošlou do bankrotu.

Vstup do Kosteleckých uzenin nebyl právně jednoduchý, ale v každém případě proběhl zcela podle zákonů.

V nejtěžší chvíli jsme Kosteleckým uzeninám pomohli, převzali jejich dluhy a firmu oddlužili.

Trvalo však ještě několik let, než se firma s obratem přes 5 miliard Kč dostala do zisku.

Bez majetkového vstupu Agrofertu do Kosteleckých uzenin by dnes tento výrobce se stoletou tradicí neexistoval.

Podobně jsme pomohli zachránit další firmy v ČR, např. Olmu, Agro Jevišovice, Lovochemie nebo Synthesii. Tyto firmy by už dávno neexistovaly, tak jak se to stalo u jiných tradičních firem, jako byla třeba Poldi Kladno.

 

Jak to je doopravdy

EET nešikanuje, nešmíruje a nelikviduje poctivé živnostníky. Naopak. Pomáhá výběru DPH pro nás všechny. Dovolte mi pár slov k téhle novince, kterou jsme zavedli.

Projekt EET byl od začátku připravován na české poměry celkem nezvykle. Běžel zkušební provoz, takže si každý uživatel mohl dopředu před ostrým startem sytém vyzkoušet a testovat u sebe v obchodě.

Navíc byl systém vyzkoušený na reálných zákaznících.

Mnoho podnikatelů nemuselo pokladní systém vůbec měnit, stačilo jen na něj připojit internet, který byl ve většině restauracích dostupný už před startem EET.
EET reálně zbaví poctivé podnikatele kontrol.

Není pravda, že by EET byla nějakým nástrojem pro šmírování podnikatelů nebo zákazníků. Stát dostává od podnikatelů jen následující data: daňové identifikační číslo poplatníka, označení provozovny, ve které je tržba uskutečněna, označení pokladního zařízení, na kterém je tržba evidována, pořadové číslo účtenky, datum a čas přijetí tržby nebo vystavení účtenky, pokud je vystavena dříve, celková částka tržby, bezpečnostní kód poplatníka. Nejedná se rozhodně o nějaká citlivá data, která by prozrazovala něco o samotném nákupu nebo o zákazníkovi.

Podle průzkumu STEM dvě třetiny Čechů očekávají, že se díky EET zlepší výběr daní a 50% považuje daňovou morálku v zemi za špatnou. 

Nejnižší podporu má EET mezi stánkaři, majiteli občerstvení a trhovci, kde také dochází k největším daňovým únikům. Majitelé i provozovatelé kvalitnějších restaurací s EET naopak většinou souhlasí, protože podle nich narovná konkurenční boj a vyčistí trh od nepoctivých restauratérů, kteří právě kvůli daňovým únikům nabízejí dumpingové ceny.

EET bylo a je pouze jedním z projektů, kterým chtělo ministerstvo financí přispět k lepšímu, efektivnějšímu, a tedy i spravedlivějšímu výběru daní v této zemi. Mimochodem už v roce 2015 se vybralo oproti plánu na daních o 36 miliard více, po zohlednění mimořádných vlivů dokonce o 59 miliard více. Současně jde o nárůst o 72 miliard ve srovnání s rokem 2014. Také díky tomu jsme srazili plánovaný deficit státního rozpočtu o 38 miliard korun.

Rovněž není pravda, že by EET nějakým zásadním způsobem finančně zatěžovalo podnikatele. Zavedení je nebude stát víc než pár tisíc korun. A pokud odvedou daň z příjmu fyzických osob, tak si mohou odečíst slevu na dani ve výši 5000 Kč. 

Podnikatelům jsme rovněž snížili DPH na jídlo a nealkoholické nápoje. Což jim rozhodně ulehčí a zároveň vystačí na pořízení zařízení, které je kompatibilní s EET. 
Není pravda, že by jim zavedení EET přidávalo nějakou další práci nebo byrokracii. Prostě jen namarkují tržbu a pokladna jim vydá účtenku. EET v praxi neznamená nic víc. Mimochodem většina horských chat dnes nabízí připojení k Wi-Fi, takže ani připojení k internetu není problém.

Ale i na špatné připojení k internetu bylo myšleno. Zákon umožňuje podnikatelům, kteří přijímají tržby v místech, kde není dostupný internet, nebo kde je velký problém s kvalitou mobilního signálu, zažádat si o takzvaný zjednodušený režim. Pak budou evidovat zcela off-line a data odesílat do 5 dnů.

Nejvyšší kontrolní úřad naschvál a nekorektně uvedl, že elektronická evidence tržeb bude mířit do oblasti černé ekonomiky a oblasti neregistrovaných podnikatelů, které dle jeho výpočtů tvoří 7 % mezery DPH, tedy méně než 7 mld. Kč. To je samozřejmě nesmysl a můžu si jen myslet, proč se NKÚ vůbec pouští do takovéto studie. Elektronická evidence tržeb míří do oblasti krácení tržeb, což je v absolutní hodnotě částka přibližně 170 mld. Kč ročně.

Za rok 2013 vyčísluje český statistický úřad skrytou ekonomiku na cca 324 mld. Kč. To je přece naprosto šokující číslo. Podle našich odhadů může EET omezit částku 170 mld. Kč z šedé, skryté ekonomiky. Jen mezi roky 2012 a 2013 šedá ekonomika podle odhadů narostla o 10 miliard. To má být ta klesající šedá ekonomika, o které mluví opozice? Ano, šedá ekonomika může klesat jako celek, nikoli ale z důvodů zlepšení v oblasti krácení tržeb. Tam naopak dochází ke zhoršení už tak špatného stavu.

 

Jak to je doopravdy

Kontrolní hlášení je efektivní nástroj v boji proti podvodům s DPH, hlavně proti tzv. karuselovým obchodům, u kterých ČR přichází každoročně až o 70 miliard korun.

Kontrolní hlášení, nebo podobná opatření, využívají v EU následující státy: Slovensko, Bulharsko, Lotyšsko, Rumunsko, Španělsko, Estonsko.

Kontrolní hlášení přináší miliardy na výběr DPH. Fakta: Inkaso DPH k 30.6.2017 na úrovni veřejných rozpočtů bylo 179,7 miliard Kč. Inkaso DPH k 30.6.2016 bylo 157,5 mld. Kč. Meziročně je výběr DPH tedy vyšší o 22,2 miliard Kč, což představuje růst o rekordních 14,1%.

Za duben, květen a červen tohoto roku rostlo inkaso DPH dvojciferným tempem, a to i přesto, že růst výdajů na konečnou spotřebu vlády a domácností, které zásadně ovlivňují vývoj inkasa DPH, se dle posledních odhadů za první kvartál roku 2017 pohybuje okolo 6 procent. Rozdíl mezi vyšším tempem růstu inkasa DPH a odhadovaným tempem růstu konečné spotřeby je důsledkem hlavně pozitivních rozpočtových dopadů a opatření zavedených v roce 2016 – jedná se o zavedení kontrolního hlášení - a také vlivem zavedení elektronické evidence tržeb (EET), do které se od prosince 2016 v první fázi zapojili podnikatelé v oblasti stravovacích a ubytovacích služeb a ve druhé fázi od 1. března 2017 také maloobchod a velkoobchod. 

Na základě meziroční výše nárůstu inkasa se jasně potvrzuje předpokládaný výraznější efekt druhé fáze EET, která již nyní, za pouhé čtyři měsíce účinnosti, výrazně předčila očekávaný rozpočtový dopad a stejně tak se ukazuje, že i pozitivní efekt ze zavedení kontrolního hlášení bude nejspíše i tento rok překonán. Meziroční nárůst inkasa DPH za 1. pololetí jednoznačně indikuje efektivitu zavedených opatření v boji proti daňovým únikům. Nezanedbatelný přínos má činnost finanční správy, která díky novým opatřením účinněji a důsledněji dohlíží na dodržování daňových zákonů. 

Výše zmíněný meziroční nárůst inkasa byl zaznamenán i přesto, že negativně se na inkasu projevilo vládou zavedené snížení sazby DPH na stravovací služby z 21 % na 15 % v souvislosti se zavedením EET a také od začátku měsíce března došlo ke snížení sazby DPH z 15 % na 10 % u novin a časopisů.

Kontrolní hlášení není žádným „velkým bratrem“, díky kterému může stát podnikatelům koukat pod prsty. Podnikatelé odesílají pouze nezbytně nutné informace pro správu daně. V žádném případě se nejedná o kompletní souhrn fakturačních údajů, ze kterých by bylo možné vyčíst určité obchodní strategie, či obchodní tajemství dotčených plátců. Z kontrolních hlášení je možné zjistit pouze mezi kým, a kdy proběhl obchod včetně celkové ceny fakturovaného plnění. Kontrolní hlášení nebude rozhodně prolamovat žádná obchodní tajemství.

Úředníci daňové správy mají k dispozici omezené informace z kontrolních hlášení plátců. Pouze v případě, že systém vyhodnotí, že transakce jsou v některém případě rizikové, což může být impulzem, že jsou vybrány ke kontrole, dostanou správci údaje z kontrolního hlášení konkrétního plátce v takovém rozsahu, aby s nimi mohli pracovat stejným způsobem, jako při současné daňové kontrole.

Rozhodně také není pravdou, že kontrolní hlášení výrazným způsobem zvýšilo administrativní zátěž podnikatelů. Přece existují účetní programy, které propojí jednotlivá plnění, která plátce uskutečnil v rámci údajů vyplňovaných do kontrolního hlášení. 

Ministerstvo financí nemá mít přístup k informacím z kontrolních hlašení. Ministerstvo financí by muselo mít důvod k nakládání s informacemi, protože jinak by porušovalo zákon. Chci tím říci, že zneužívání informací by bylo protizákonné. Ministerstvo financí pod mým vedením rozhodně nepodporovalo porušování zákonů. Ke zneužívání informací nikdy nedošlo.

Podle údajů z Evropské komise představoval v roce 2013 rozdíl mezi potenciálním inkasem DPH a skutečností České republice minimálně 70 miliard korun. Dle odhadů mělo po zavedení kontrolního hlášení dojít ke zvýšení daňových příjmů zpočátku přibližně o 10 miliard korun ročně. Již za první rok byl odhad překonán dosažením částky 12 miliard korun. V dalších letech by se tato částka mohla ještě zvýšit díky odstrašujícímu efektu na osoby, které stojí za podvody s DPH.

Jak to je doopravdy

Z celkové úrody řepky v ČR moje bývalé firmy vypěstují jenom 5 %. Ano, pouze pouze 5 % řepky v ČR.

O tom, jestli někdo pěstuje brambory, obilí, řepku nebo jinou plodinu, rozhoduje výhradně ten, kdo obhospodařuje dané pole.

Pokud to čeští zemědělci dělají, tak proto, že je to pro ně výhodné.

Na jaře, když na českých polích kvete žlutě řepka, kdekdo říká, že je to „Babišova řepka“, případně „řepka Agrofertu“. Jako by snad Agrofert byl jediným pěstitelem řepky v České republice. Jaká je realita?

Pro Agrofert řepka zdaleka není rozhodující plodinou. V České republice bylo v roce 2016 celkem oseto zhruba 2,5 milionu hektarů půdy. V tomto roce všichni čeští zemědělci pěstovali řepku ozimou na 392 991 hektarech. Jde tedy o necelých 16 % celkové výměry osevní plochy v České republice.

V zahraničí je to daleko víc. Například v Německu 33 %. Společnosti Agrofertu měly v roce 2016 oseto řepkou 19 536 hektarů půdy. Jde tedy o necelých 5 % z veškeré zemědělské půdy v České republice oseté řepkou.

Zároveň se jedná o 17 % celkové výměry zemědělské půdy, kterou společnosti koncernu Agrofert obdělávají. Vede obilí (47 %), následují pícniny, trávy a další olejniny, a řepka je až na třetím místě. Zároveň Agrofert dbá na důležité střídání plodin.

A ještě pár slov k řepce samotné: řepka není žádný novodobý výmysl. Má své místo v českém zemědělství už mnoho desítek let. Je důležitou plodinou zlepšující kvalitu půdy. Díky zaorání slámy je velmi vhodná jako předplodina před pěstováním pšenice.

Rozhodně nebrání v pěstování zeleniny a brambor, jak se veřejnosti snaží někteří novináři namluvit. A vzhledem k poptávce je pro zemědělce také zisková. Napomáhá udržet farmáře v prosperitě a vytváří pracovní místa.

A ještě zásadní informace: Na pěstování řepky nejsou žádné dotace. Dotace jsou na hektar půdy bez ohledu na to, co se na něm pěstuje.

Problém je, že po revoluci nikdo nemotivoval zemědělce, aby pěstovali zeleninu a brambory, takže pěstují logicky to, na čem mají největší zisk.

Primárním produktem z řepky je kvalitní jedlý řepkový olej. 

Jak to je doopravdy

Není pravda, že jsem šel do politiky kvůli státním zakázkám, jak se leckdo snaží veřejnosti namluvit.

Státní zakázky nejsou pro Agrofert primárním zdrojem příjmů.

Agrofert není nijak závislý na zakázkách s českým státem, které tvoří jen 2,83 % obratu koncernu.

Veškeré obchody Agrofertu se státem byly získané podle kritéria nejvýhodnější, čili nejnižší ceny při otevřených výběrových řízeních.

Jak to je doopravdy

Nikdy jsem spolupráci s StB nepodepsal a nikdy jsem s StB nespolupracoval.

Spis na mě vedli bez mého vědomí a zneužívali ho proti mně.

StB mě naopak vyšetřovala kvůli tomu, že jsem nechtěl dovážet nekvalitní fosfáty ze Sýrie do Československa.

Měli jsme v rodině tři emigrace: strýc, teta a bratranec. Mého tátu v roce 1966 vyloučili z KSČ, byl dva roky bez práce. Byl rehabilitován po Pražském jaru.

Někdejší federální ministr vnitra Richard Sacher nechal po roce 1989 zlikvidovat 15000 svazků StB. Dochovaly se většinou jen svazky osob, které s StB nikdy vědomě nespolupracovaly.

Okresní soud v Bratislavě I v roce 2014 rozhodl, že jsem byl ve svazcích bývalé StB evidovaný neoprávněně.

Existují další veřejně známé osoby, u kterých soud rovněž konstatoval, že byly ve svazcích vedeny neoprávněně, například Jiřina Bohdalová.

Prchá Babišův lustrační soud dva roky před opodstatněnou žalobou? 

Andrej Babiš vyhrál soud o evidenci ve svazcích StB

Jak to je doopravdy

Není pravda, že jsem šel do politiky kvůli dotacím a státním zakázkám, jak se leckdo snaží veřejnosti namluvit.  

Jako ministr financí jsem navíc neměl na dotace žádný vliv. Dotace rozdělují jednotlivá ministerstva na základě jasných kritérií a transparentně.

Dotace nejsou pro Agrofert primárním zdrojem příjmů.

Agrofert má nárokové provozní dotace úplně stejné jako všichni ostatní zemědělci v ČR: na hektar obdělávané půdy, na chované hospodářské zvíře apod.

Každý zemědělec dostává na hektar půdy 5500 Kč a sám si rozhoduje, jakou plodinu bude pěstovat.

Agrofert má navíc většinu obdělávané půdy v nájmu. Ke konci roku 2016 společnosti koncernu Agrofert se sídlem v ČR obhospodařovaly celkem 120 000 hektarů zemědělské půdy, z toho 19 000 hektarů byla vlastní zemědělská půda a 101 000 hektarů bylo v nájmu od externích subjektů. Za nájem zemědělské půdy v roce 2016 zaplatily společnosti koncernu Agrofert se sídlem v ČR celkem 340 milionů Kč.

Podstatné je, a novináři o tom rádi mlčí, že Agrofert státu mnohem víc platí na daních a na pojištění, než od státu získává na dotacích.

Naprostá většina dotací je provozních, tedy nárokových. Jsou jednotkově úplně stejné jako u všech ostatních zemědělců v České republice – na hektar obdělávané půdy či na chované hospodářské zvíře. Ke všemu jsou hrazeny převážně ze zdrojů EU.

Dotace navíc nepředstavují žádný zisk, ale uhrazení určitého podílu skutečných nákladů. Bez nich by české zemědělství dávno neexistovalo.

Firmy Agrofertu v České republice odvedly do veřejných rozpočtů na dani z příjmu a na pojištění placeném za zaměstnance v letech 2006-2016 celkem 26,07 miliard Kč a za stejné období obdržely z českého státního rozpočtu dotace za 2,88 miliardy Kč, což je zhruba 11 % celkově odvedené částky.

Investiční dotace pro koncern Agrofert byly schváleny předchozími vládami před mým vstupem do politiky a jejich objem v posledních letech každoročně klesá.

Agrofert nikdy nebyl, není a nebude na dotacích závislý. Dotace tvoří jen velmi malý zlomek příjmů koncernu. Není ani nijak závislý na státních zakázkách, které tvoří marginální procento obratu koncernu. Podstatným zdrojem příjmů jsou naopak zahraniční chemické továrny v Německu a na Slovensku.

Je potřeba dodat, že v roce 2016 klesl obrat i zisk celého koncernu.

Agrofert sídlí a podniká v České republice, a ne v daňových rájích. Dividendy ze zahraničí putují do České republiky.

A ještě na závěr: dotace vymyslela Evropská unie. Je na tom založená celá její existence. 36 % evropského rozpočtu jsou zemědělské dotace. To prosadily velké státy, Německo a Francie.

Jak to je doopravdy

Zajistil jsem lepší výběr daní. Lepší evidence DPH a zavedení první vlny EET vedly ke zvýšení příjmu daní. Kontrolní hlášení DPH vedlo ke zvýšení příjmu z DPH v roce 2016 o 12 miliard Kč.

Předloni činil prosincový výběr daní v pohostinství 10 miliard Kč, vloni to bylo 20 miliard Kč.

Inkaso DPH k 30.6.2017 na úrovni veřejných rozpočtů bylo 179,7 miliard. Kč. Inkaso DPH k 30.6.2016 bylo 157,5 miliard Kč. Meziročně je výběr DPH tedy vyšší o 22,2 miliard Kč, což představuje růst o rekordních 14,1%.

Rok 2016 skončil s přebytkem skoro 62 miliard korun. V roce 2017 je momentálně za srpen stále přebytek, a to 15,6 miliard korun. 

Za duben, květen a červen roku 2017 rostlo inkaso DPH dvojciferným tempem, a to i přesto, že růst výdajů na konečnou spotřebu vlády a domácností, které zásadně ovlivňují vývoj inkasa DPH, se dle posledních odhadů za první kvartál roku 2017 pohyboval okolo 6 procent.

Rozdíl mezi vyšším tempem růstu inkasa DPH a odhadovaným tempem růstu konečné spotřeby byl důsledkem hlavně pozitivních rozpočtových dopadů opatření zavedených v roce 2016 – jednalo se o zavedení kontrolního hlášení, - a také vlivem zavedení elektronické evidence tržeb (EET), do které se od prosince 2016 v první fázi zapojili podnikatelé v oblasti stravovacích a ubytovacích služeb a ve druhé fázi od 1. března 2017 také maloobchod a velkoobchod. 

Babiš má pravdu. Za vyšším výběrem daní stojí skutečně i lepší práce úřadů, shodují se odborníci 

Lukáš Kovanda: Kontrolní hlášení zabírá - inkaso DPH roste nad rámec růstu ekonomiky 

Lukáš Kovanda: Babiš může slavit. Opatření vlády podporující výběr daní zabírají 

Prohlédněte si můj výkaz práce ministra financí Moje bilanční schůzka s premiérem (bez premiéra) 

Jak to je doopravdy

Ministerstvo financí zahájilo pod mým vedením práce na centrálním nákupu státu na podzim roku 2014 důkladnou komoditní analýzou a analýzou centrálního nákupu v ostatních evropských zemích. Analýza ukázala, že pro stát má smysl centrálně stanovit standardy komodit v následujících pěti oblastech: ICT, Kancelářské potřeby a nábytek, Vozový park, Energie a správa budov, Doprava a ubytování. Analýza určila, které komodity má smysl centrálně nakupovat na úrovni resortů, a které na úrovni státu.

Ministerstvo financí se rozhodlo jít cestou krok po kroku a zahájilo sérii pilotních nákupů, zejména kancelářského papíru pro šest resortů a další resortní nákupy. Pilotní nákupy byly zvoleny proto, aby nebylo třeba rozšiřovat úřednický aparát, ale aby se profesionalizoval v nákupech stávající aparát. Už pilotní nákup kancelářského papíru vygeneroval úspory státních prostředků v řádu cca 20 milionů Kč. Hlavním přínosem centrálního nákupu však nejsou úspory (kdy záleží hlavně na odhadované ceně), ale sjednocení postupů, úspora pracovních sil, sdílení zkušeností a standardizace nákupů napříč státní správou.

Ministerstvo se rozhodlo nejít cestou samostatné nákupní agentury na základě vlastního zákona: zahraniční zkušenosti ukázaly, že návratnost investice do vzniku samostatné agentury je na úsporách i deset a více let. Proto se centrální nákup státu organizuje přímo z úrovně ministerstva ve spolupráci s ostatními resorty.

Ministerstvo financí zajišťuje projekt zásadně vlastními zaměstnanci, nevyužívá žádné externí poradenské služby. Kvůli centrálnímu nákupu nedošlo k navýšení počtu úředníků ministerstva. Kvůli centrálnímu nákupu se nepořizoval žádný IT systém.

Po dvou letech fungování systému lze konstatovat, že se standardizovala definice nákupních potřeb napříč resorty v pěti komoditních oblastech. Konkrétní projednané a sdílené standardy jsou např. pro automobily.

Je připravena veřejná zakázka za deset resortů na nákup osobních automobilů v celkové hodnotě 1 miliarda Kč.

Je připraven nákup kancelářského papíru pro 6 ministerstev. Celková předpokládaná úspora činní 124,6 milionů Kč.

Další centrální nákup se týká mobilních služeb pro potřeby ministerstva financí. Předpokládaná roční úspora by mohla činit až 72 milionů Kč, za dobu trvání smlouvy pak celkem až 290 milionů Kč.

Systém funguje tak, jak byl v usneseních vlády schválen. Jednotlivé pilotní centrální nákupy a standardy jsou připravovány podle navrženého harmonogramu a centrální nákup není ve skluzu.

Jak to je doopravdy

Lex Babiš. Je to asi v historii naší země poprvé, kdy zákon omezuje jedinou konkrétní osobu.

Lex Babiš vznikl na pozadí tzv. zákona o střetu zájmů, pozměňovací návrhy úplně zastínily původní záměr hnutí ANO rozkrýt veřejně majetek politiků a zabránit tak korupci. Místo toho se hlavním účelem zákona stal paskvil zaměřený proti jedné osobě, a to proti mně.

Podle některých ústavních právníků se jedná o zásah do legitimního očekávání a práv nabytých v dobré víře – „nová pravidla uprostřed rozehrané hry“ bez dostatečné legislativní lhůty – 15 dnů od vyhlášení je opravdu nepřiměřené a tvrdé. Funkcionáři vstupovali do úřadu za určitého stavu a s důvěrou v něj.  Tento stav někdo účelově změnil.

Podle některých expertů se jedná o porušení základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod – ochrana majetku bez ohledu na druh a povahu subjektu – to je základní znak demokratického právního řádu. Každý má právo podílet se na správě veřejných věcí bez jakékoli diskriminace.

Zároveň se podle některých odborníků jedná o rozpor s právem a judikaturou EU. Z veřejných zakázek lze vyloučit jen za přesně stanovených důvodů. Jednotlivé státy výčet důvodů nemohou svévolně rozšiřovat. Opatření nesmí jít nad rámec nezbytnosti.

Agrofert rovněž nezneužívá dotace, jak se snaží tvrdit většina politiků, většina evropských dotací, která šla na tzv. ekologizaci provozu, kterou si vymyslel a vyžaduje ji Brusel, byla schválena ze strany MŽP v průběhu roku 2013, tedy dávno před mým vstupem do vlády. Většinu z nich podepsal tehdejší Ministr životního prostředí Tomáš Chalupa.

Firmy Agrofertu v České republice odvedly do veřejných rozpočtů na dani z příjmu a na pojištění placeném za zaměstnance v letech 2006-2016 celkem 26,07 miliard Kč a za stejné období obdržely z českého státního rozpočtu dotace za 2,88 miliardy Kč, což je zhruba 11 % celkově odvedené částky.

Pokud někdo poukazuje na skutečnost, že koncern Agrofert přijal v posledním období více dotací než v předchozích letech, je na místě současně dodat, že neexistuje žádná příčinná souvislost mezi nárůstem dotací pro firmy koncernu Agrofert a působením Andreje Babiše ve vládní funkci. Nárůst objemu dotací je ve skutečnosti převážně způsoben časovou realizací investičních dotací, o nichž rozhodovaly předchozí vlády dávno před vstupem Andreje Babiše do politiky (například investiční dotace pro společnost Deza podepsaná ministrem za ODS Chalupou v červnu 2013). V naprosté většině případů se jedná o jednorázové dotace do ekologie, které jsou realizovány na základě požadavků EU.

Dotace jsou démonizovány. Všichni o nich mluví, a nikdo pořádně neví, co dotace jsou. Dotace pro nikoho neznamenají žádný zisk. Dotace jsou jen uhrazením části nákladů. A navíc se musí ještě zdanit. V zemědělství to bez dotací prostě nejde. Bez nich by české zemědělství bylo dávno mrtvé. Obzvlášť živočišná výroba. 

Kdekdo se snaží vytvořit dojem, že Agrofert je na státních zakázkách závislý. Samozřejmě, že není. Celkový objem obchodu se státem tvoří jen 2,83 % obratu koncernu. Pokud někde moje bývalé firmy uspějí, je to jenom proto, že předložily pro stát nejvýhodnější, tedy nejlevnější nabídku.

Jak to je doopravdy

O mrtvých jen v dobrém, ale z pana Milana Sládečka opravdu oběť nedělejme. Je mi upřímně líto, že si sáhnul na život, ale jakékoli vytváření dojmů, že za to můžu já nebo Agrofert, je naprosto mylné.

Redaktorka Sabina Slonková s redakcí Seznam Zprávy totiž, stejně jako já kdysi, naletěla rodině Sládečkových.

Dcera Tereza Sládečková v reportáži s pláčem vypráví, že o ničem nevěděla. Přitom byla v té době společnicí firmy U Rytířů a její jednatelkou. O všem zkrátka musela vědět. Už jen proto, že svůj podíl prodala své matce těsně před zahájením obchodní spolupráce s Agrofertem.

Milan Sládeček prokazatelně nechal zfalšovat účetnictví společnosti U Rytířů, což dosvědčila Policii ČR sama účetní firma. Milan Sládeček nás tedy podvedl. Nezaplatil nám dluhy za 91,5 mil. Kč.

Nechali jsme se panem Sládečkem podvést, stejně jako dalších 78 obchodních subjektů. Těm zanechal dluhy přes 46 mil. Kč. Největší věřitel z Německa, Emil Farber GmbH, na něj údajně podal trestní oznámení. Jeho celkové dluhy vůči všem jsou 137.5 milionů Kč. 

Pan Sládeček působil v 9 společnostech. Ve dvou z nich minoritně a ty jediné přežily. Zbytek firem dovedl do konkurzu, exekuce nebo likvidace.

Zřejmě kvůli nepovedenému podnikání a svým dluhům si bohužel vzal život.

Opakuji, že je mi to líto, ale já jsem v tom skutečně nehrál žádnou roli, jak se paní Slonková snaží lidem namluvit.

Jak to je doopravdy

Nevydělal jsem 5 miliard na biopalivech. Je to sprostá lež.

Výroba biopaliv není dotovaná.

Mnoho lidí si myslí, že řepka rovná se především tolik „démonizovaná“ biopaliva, ale není to tak. Z řepky se vyrábí především jedlý olej, kvalitami podobný olivovému, je zdraví prospěšný a také je výtečným pomocníkem v kuchyni. Řepkové šroty jsou také velmi vhodným a kvalitním krmivem pro hospodářská zvířata.

Samozřejmě se určitá část řepky vypěstované v České republice použije také jako obnovitelný zdroj pro výrobu biopaliv. Konkrétně jde o methylester, který se přimíchává do nafty.

Biopaliva si nevymyslela ani Česká republika, ani Agrofert, ani já. Jde o povinný požadavek Evropské unie (směrnice Evropského parlamentu z 23. dubna 2009) snižovat emise vzniklé spalováním klasických fosilních paliv tím, že se do nich částečně přimíchávají biopaliva.

EU si také myslela, že ropa jednou bude velmi drahá, až 200 dolarů za barel, a biopaliva budou její levnější náhradou.

Agrofert a jeho firmy Preol a Primagra podnikají ve výrobě biopaliv. Preol v Lovosicích je moderním provozem na zpracování řepky, který zaměstnává 150 lidí, a obě firmy nepřímo zaměstnávají další tisícovky zemědělců z celé republiky. Jsou domácím odbytištěm pro řepku vypěstovanou v ČR, tedy naši zemědělci ji nemusí nákladně vozit ke zpracování nikam do zahraničí.

A i kdyby Preol s Primagrou neexistovaly, přesto by čeští zemědělci pěstovali řepku ve stejném objemu a vozili ji do zahraničí. Je potřeba si uvědomit, že i kdyby čeští zemědělci nepěstovali řepku v České republice a nevyráběla z ní v tuzemsku biopaliva, stejně bychom kvůli povinnému přimíchávání museli do ČR biopaliva dovážet.

Není pravda, že firmy Agrofertu mají monopol v dodávkách biopaliv pro stát. Přibližně polovinu potřebného objemu biopaliv dováží český stát ze zahraničí.

Není pravda, že by Agrofert čerpal v souvislosti s biopalivy nějaké dotace, nemá na biopaliva ani korunu dotací.

Finanční podpora státu pro biopaliva byla prostřednictvím snížené sazby spotřební daně pro každého motoristu, který biopaliva natankuje. Z těchto peněz ani já ani Agrofert nemáme ani korunu.

A především – za vlády, v které jsem byl ministrem financí, došlo k podstatnému snížení podpory vysokoprocentních biopaliv, kterou schválila vláda Petra Nečase.

Dnes na jejich podporu český stát vynakládá zanedbatelnou částku, viz následující graf.

Jak to je doopravdy

Nadace nikdy nebyla součástí kampaně. Vždy jsem dával peníze na dobročinné účely. Už od svých začátků. Je to pro mě důležitá věc.

Nadaci Agrofert jsem založil v roce 2011, ale dával jsem peníze na dobročinné účely i před tím. Odmítám, aby za tím někdo hledal politiku.

Přispívám já osobně (i mimo nadaci jsem přispěl 8,3 milionů Kč, mimo projektu 52 milionů Kč), také moje firmy (359,4 milionů Kč), dával jsem na dobročinné účely celý svůj ministerský plat či poslanecký plat. Od listopadu 2013, kdy jsem se stal poslancem a následně od ledna 2014, kdy jsem se stal ministrem, to byly mé platy v celkové výši 4 923 695,- Kč. Tyto peníze posílám naší nadaci do fondu na podporu rodičů samoživitelů v nouzi.

Historicky tvoří součet vynaložených prostředků na dobročinné účely ode mě a od mých firem 419,7 milionů Kč.

Rozpočet Nadace Agrofert na rok 2017 činí 150 milionů Kč. K tomu jsem přispěl částí z 52 milionů z mých vlastních prostředků v rámci zveřejněné Výzvy 52 milionů.

Oblastí, kde prostřednictvím Nadace Agrofert pomáháme, je celá řada. Podporujeme jednotlivce i neziskové organizace. Největší cílovou skupinou jsou rodiče samoživitelé. Dále samozřejmě děti, senioři nebo lidé bojující s těžkou nemocí. V posledních letech jsme přispívali také na péči o umírající osoby, sportování dětí, podporu dobrovolných hasičů, na vzdělávání či kulturu.

Nejčastěji se Nadace Agrofert zaměřuje na matky samoživitelky, ale samozřejmě i otce samoživitele. Snažíme se pomáhat tam, kde ostatní nadace nepomáhají. Dělat to, co ostatní nedělají. Je šokující, kolik je u nás osamělých matek, které nemají peníze na jídlo, na nájem, na obědy pro děti, na školní pomůcky, zájmové kroužky a podobně.

Nedávno jsme na Čapím hnízdě slavili pět let od založení Nadace Agrofert a pozvali jsme tam klienty nadace. Bylo super vidět na jednom místě stovky lidí, kterým už nadace pomohla. Je šílené, když čtete v žádostech o pomoc hrozné osudy lidí. A je skvělé, když vidíte, že jsme dokázali pomoct a příběhy mají dobrý konec.

V roce 2016 jsme navýšili rozpočet Nadace o 50 milionů, které jsme pak v grantových řízeních rozdali neziskovým organizacím. Peníze z Výzvy 52 milionů už byly rozděleny všechny, jak jsem slíbil. Žádostí přišlo 3700. Část jsme rozdělili přímo, zbytek putuje k potřebným přes Nadaci Agrofert.

Nahoru